Za pět minut dvanáct?
Pražský rejdič středozobý.Dnes skoro neznámý holub s „ utajovanou “ minulostí, který je ve stínu svého slavného bratrance.Tak bych shrnul do jedné věty současnou charakteristiku tohoto plemene.
To s tou utajovanou minulostí berte z nadsázkou, ale je pravdou, že málokterý chovatel z dob největší slávy purclíkářů by tehdy přiznal, že to, co se vznáší pražanům nad hlavami byli velmi často právě „ střeďáci “ a ne krátkozobí pražáci.Už tenkrát byla ztráta výstavního „ kraťáska “ ztrátou bolestnou a byli dost často drženi ve voliérkách.Chovatelé raději „ honily “ středozobé, kterých bylo „ dost “, a na šlechtění a chov byli jednodušší.Taktéž nejeden začínající purclíkář si na nich ověřoval své holubářské dovednosti a postupně chov obměňoval za Pražské krátkozobé rejdiče.Přes toto vše byl hlavně považován za obyčejného krmiče, nebo se mluvilo o odpadu z krátkozobých.
Bohužel, i tak se na něj pohlíželo a dodnes někdy pohlíží.Jak jinak si vysvětlit, nebo čemu jinému přičíst vytracení tohoto holoubka z holubníků a dokonce i z povědomí holubářské obce.Vždyť i dnes, v dobách informatiky, kdy se dá na internetu sehnat pomalu jakákoliv informace, se o něm nedozvíte skoro nic.Dokonce i snahy o mezinárodní uznání vyšly naprázdno a „ dodnes chybí v seznamu plemen uznaných Evropským svazem chovatelů “, jak je uvedeno ve vzorníku.
To samé jako o informacích se dá říci i o vyobrazení Pražských rejdičů středozobých. Choval se ruku v ruce s Pražským rejdičem krátkozobým a zřejmě i v totožných barevných rázech,ale na internetu,nebo ve starších číslech časopisu Chovatel, jsem objevil jen pár fotek v kresbě vlaštováka.Bohužel pro toto plemeno je asi původní barevná a kresebná pestrost minulostí.
V našem klubu chovatelů holubů českých plemen rejdičů jsme se zamysleli nad osudem tohoto holoubka a rozhodli jsme se pro něj věnovat něco ze svého času.Prozatím čtyři chovatelé si toto plemeno zabydleli ve svých holubnících.Podařilo se nám sehnat holuby v barevných rázech černý a modrý běloprsý (vlaštováci) a bělouše.Pro začátek poznání tohoto plemena dobrý základ.
Do budoucna je také důležité zmapovat počet chovatelů středozobých v naší zemi.Už dnes víme, že mezi námi jsou chovatelé, kteří nejsou nikde organizováni a chovají je jen pro vlastní potěšení.Takové chovy je třeba podchytit,aby byla zachována genová rozmanitost.
Dnes bych chtěl otevřít touto fotogalerií první pomyslnou kapitolu naší rodící se snahy o navrácení tohoto drobného rejdiče tam kam patří.To je do našich holubníků, ale hlavně na oblohu.Doufám,že není pozdě.
Jiří Jackiv
Náhledy fotografií ze složky Pražský rejdič středozobý