Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pražský rejdič středozobý

28. 10. 2011

 

PRAŽSKÝ REJDIČ STŘEDOZOBÝ

 prst.jpg


 

Názvy dle EE: N.: Prager mittelschnäbliger Tümmler; F.: Culbutant de Prague; A.: Prague Tumbler

Zařazení v seznamu plemen EE: dosud nezařazen

Původ: Česká republika – hlavní město Praha

 

Stručná historie

 

Také pražský rejdič jako naprostá většina dalších krátkozobých rejdičů střední Evropy, se honosí velmi důležitou středozobou formou, která byla letově obdařená a mohla plnit roli chůvek pro své krátkozobé příbuzné. Historie vzniku pražského rejdiče středozobého tak spadá právě do období, kdy byl vytvářen pražský rejdič krátkozobý, z něhož se ještě občas vyštěpují. Patří spíše do skupiny výkonných rejdičů, oblíbených pro středně vysoký let po dobu až 2 hodin do vzdálenosti 10 km, který je doprovázen překládáním (prudkými obraty). S pražským krátkozobým mají společné mnohé barevné

a kresebné rázy. Při současně expanzi východních rejdičů k nám by bylo jistě škoda, kdyby toto u nás dlouhodobě opomíjené plemeno bylo zavrhováno. Jeho uplatnění je možné spíše jako rejdič výkonný. Pražský středozobý by si zcela jistě zasloužil větší svébytnost a samostatnost. Do českých vzorníků byl středozobý zařazen až v roce 1953 (Krycnar). V seznamu plemen uznaných Evropským svazem chovatelů dosud chybí.

Exteriér

Plemenné znaky: je podobný pražskému krátkozobému rejdiči, od něhož má i svůj původ a shoduje se s ním v barevných a kresebných rázech. Liší se od něho hlavou, zobákem a letovými schopnostmi.

Etologické znaky: rejdič se schopností středně vysokého letu po dobu až 2 hodin do vzdálenosti až 10 km, který je doprovázen prudkými obraty (překládáním). Je poměrně plodný a dobře odchovává mladé.

Postava: středně dlouhá (od ohbí křídel na konec ocasu do 22 cm), jemná, hruď je širší, vypjatá a zaoblená. Působí dojmem dobrého letouna. Záda jsou krátká.

Držení těla: mírně skloněné vzad.

Hlava: jemná, poměrně nízká, širší, čelo je mírně zploštělé, temeno lehce klenuté, záhlaví ostře spadající. Hrbolky nad očnicemi a hrbolek na konci hlavy jsou jen nepatrně

vyvinuté. Požadavky na tvar hlavy jsou méně náročné.

Oči: větší s perlovou duhovkou. U sedlatých a čistě bílých jsou duhovky tmavé. U bílých mohou být i perlové; vlaštováci mají duhovky tmavší.

Obočnice: jsou úzké a jemné. Jsou méně vyvinuté u černých a modrých rázů, které je mají šedé až černé. U ostatních rázů jsou poněkud vyvinutější, růžové až červené.

Zobák: kratší (od čela na hrot zobáku 10–14 mm), je mírně tupý, široce nasazený, přiměřeně silný a mírně sklopený. Navazuje na linii čela. Jeho barva se shoduje u jednotlivých rázů s pražským krátkozobým rejdičem.

Ozobí: málo vyvinuté, velmi jemné a s bílým popraškem.

Krk: k tělu přiměřeně dlouhý, střední délky, široce nasazený, v horní části štíhlý s jemně vykrojeným hrdlem. Je kolmo nesený a v týlu mírně prohnutý vzad.

Křídla: středně dlouhá, letky široké, plné, lehce spočívají na ocasu a nekříží se. Za vnitřními loketními letkami je skupina čtyř per mírně pozdvižených a vytvářejících tzv. štítky při konci hřbetu. Záda nejsou tím zcela uzavřená.

Ocas: středně dlouhý, úzce složený, nedotýká se země a přesahuje křídla o 1–1,5 cm.

Nohy: středně dlouhé, červené a neopeřené.

Postoj: mírně vztyčený, elegantní a s nášlapem na špičky prstů.

Struktura opeření: husté, krátké a širší, přiléhavé, pružné a hladké.

 

 

Barva, lesk a kresba

 

barvy jsou čisté, rovnoměrně rozložené po všech barevných částech s odpovídajícím leskem

a svitem. Kresby jsou pravidelné a s příslušným uspořádáním u všech rázů.

 

Kresebné a barevné rázy

 

Plnobarevní a bílí: Černí a šedohnědí, červení recesivní a žlutí recesivní a bílí.

Barevnopruzí: modří, stříbřití, červeně plaví a žlutě plaví.

Bělohrotí: černí, šedohnědí, modří, stříbřití, červení recesivní a žlutí recesivní. Krajní ruční letky jsou bílé v počtu 5–8 se shodným počtem v obou křídlech. Ideál je 6 x 6. Malá

bílá skvrna na kloace (do 2 cm) je tolerována.

Bělopruzí: černí, šedohnědí, modří, stříbřití, červení recesivní, žlutí recesivní a izabeloví.

Sedlatí: černí, šedohnědí, modří, modří kapratí, červení recesivní, žlutí recesivní, červeně a žlutě plaví, stříbrní (červeně popelaví plnobarevní). Mají bílou hlavu, záhlaví, přední horní část krku – náprsenku, břicho až k podocasníku, záda a křídla. Barevné je sedlo, zadní část krku až do týlu, přední část hrudi a ocas s podocasníkem.

Tygříci: černí, šedohnědí, červení recesivní a žlutí recesivní. Mají barevnou hruď od ohbí křídel dolů, spodní část těla, ruční letky, ocas s podocasníkem a lýtka. Hlava a krk jsou bílé a pravidelně a jemně stříkané barevnými pírky; štíty křídel jsou bílé.

Běloprsí – vlaštováci: černí, šedohnědí, modří, modří bělouši, červení recesivní, žlutí recesivní. Hruď od ohbí křídel dolů, spodní část těla až k podocasníku a lýtka jsou bílé. Štíty, křídla, hlava, krk, záda a ocas jsou barevné.

Barevnopruzí bělouši: modří, stříbřití, červeně plaví a žlutě plaví. Faktor grizzle tvoří u nečistokrevných běloušů pravidelné mramorování. Vzniká tmavý bělouš, který má pravidelně žíhané probělení po celém těle, na vzorcích a ustálených okrscích nejtmavší. Světlí bělouši jsou čistokrevní, probělení je rozmístěno po celém těle, v modré řadě mohou mít lehce stříkanou hlavu a krk barevnými pírky s kresbou tmavohrotou a barevným

ocasem, případně pruhovou tmavohrotou s barevným ocasem, u popelavě červené řady jen pruhovou, letky i ocas jsou plavé.

Ostatní rázy: vzácně se mohou vyskytnout další kombinace barev a kreseb, např. bílí s perlovýma očima, čápci s barevným ocasem a letkami, bezpruzí i pruhoví, včetně rázů nově regenerovaných. Rozhodující pro jejich posouzení jsou především hlavní exteriérové znaky (tvar hlavy a postavy).

 

Vady

 

Výlukové vady: nedostatečné a řídké opeření zejména v letkách a ocase, červená nebo žlutá duhovka, deformovaný zobák, u bělohrotých střídající se barevné letky s bílými.

Velké vady: příliš dlouhá nebo hrubá postava, vysoké nohy, úzká hruď, dlouhá křídla přesahující ocas, svěšená křídla, dlouhý krk, hranatá hlava s vysokým čelem, zkrácený zobák pod 10 mm, výskyt pernatých ozdob. Hrubévady barvy a kresby. Méně než 3 a více než 8 bílých letek a rozdíl více než 2 bílých letek u bělohrotých.

Malé vady: mírně prokrvené duhovky, bledé obočnice, mírné odchylky ve zbarvení zobáku, drápků, malé vady barev, lesků a kreseb, chybějící štítky.

 

Posuzování: postava, hlava, kvalita opeření, zobák, oči, obočnice, barva a kresba.

Kroužek: č. 7.

 

Ústřední odborná komise chovatelů okrasných a užitkových holubů

Český svaz chovatelů

2011