Jdi na obsah Jdi na menu
 


Český rejdič

28. 10. 2011

 

ČESKÝ REJDIČ

Názvy dle EE: N.: Böhmischer Tümmler; F.: Culbulant de Tcheque; A.: Czech Tumbler

Zařazení v seznamu plemen EE: rejdiči č. 967

Původ: Česká republika – hlavní město Praha a okolí

 

 

cr.jpg

 

 

Stručná historie

 

Je produktem pražského a středočeského holubářství, kde byl a je ponejvíce chován. Zpočátku byl nazván českým rejdičem chocholatým rousným. Je příbuzným pražského středozobého rejdiče. Vznikl křížením několika plemen chocholatých a punčoškatých středozobých rejdičů, od kterých získal líbivý výstavní exteriér. Základem pro jeho vznik byli ale rejdiči pražští. Patří do skupiny rejdičů oblíbených pro dobré letové schopnosti v hejnu po dobu 1 až 2 hodin. Jeho obliba zvolna vzrůstá, lze jej spatřit v řadě krajů České republiky. Zásluhy na rozšíření tohoto krásného holoubka u nás má Josef Heuler, který byl až donedávna vůdčí osobností zemského chovu českého rejdiče. Český rejdič patří k našim novějším plemenům, byl uznán až v roce 1951. První vzorník tohoto plemene byl publikován v r. 1952. Chovatele sdružuje Klub chovatelů rejdičů a racků, založený 5. 3. 1955. (Dnes také Klub českých plemen rejdičů založený v r. 2011)

 

Exteriér

 

Plemenné znaky: charakterizuje jej jemná, ušlechtilá střední postava, lasturovitá chocholka a opeřené nohy s krátkými rousky. Je také cenným plemenem rejdiče pro dobré letové schopnosti v hejnu (po dobu 1–2 hodin) a pro hodnotný okrasný exteriér.

 

Etologické znaky: temperamentní holub s výbornými letovými schopnostmi, plodností a péčí o odchov.

Postava: jemná a drobná (od hrudi ke konci ocasu měřící do 22 cm), s dobře osvalenou a vypjatou širší hrudí.

Držení těla: lehce se svažující vzad.

Hlava: mírně klenutá se širším a vyšším čelem, přechod do záhlaví je strmější. Nadočnicové hrbolky a zadní hrbolek jsou málo znatelné. Temeno mírně plošší. Pernaté ozdoby hlavy: hlava je zdobená lasturovitou chocholkou bez postranních růžic, která převyšuje temeno hlavy.

Oči: velké, živé, duhovky perlové, bez prokrvení.

Obočnice: úzké a jemné. U černých, modrých a červenopruhých běloušů jsou šedé až černé, u ostatních růžové až červené.

Zobák: střední délky (do 15 mm), mírně klopený a přiměřeně silný. U černých, modrých a červenopruhých běloušů je tmavý až černý, u ostatních světlý až narůžovělý.

Ozobí: méně vyvinuté, hladké s bílým popraškem.

Krk: středně dlouhý, široce nasazený, k hlavě se zužující a lehce dozadu nesený. Hrdlo je dobře vykrojené.

Křídla: široká, k tělu dobře přitažená, dobře složené letky spočívají na ocasu, nekříží se a nedosahují konce ocasu.

Ocas: kratší, úzce složený, nedotýká se země a navazuje na linii hřbetu.

Nohy: středně dlouhé. Barva drápků je shodná s barvou zobáku.

Pernaté ozdoby nohou: jsou opeřené krátkým a hustým rouskem do 5 cm délky, přípustná jsou i kratší supí pera.

Postoj: širší.

Struktura opeření: husté, krátké, pružné a přilehlé.

 

 

Barva, lesk a kresba

 

Barvy jsou čisté, rovnoměrně rozložené po všech barevných částech s odpovídajícím leskem. Kresby jsou požadovány pravidelné s příslušnýmuspořádáním u jednotlivých rázů.

 

Kresebné barevné rázy

 

Modří pruhoví a kapratí.

Stříbřití pruhoví: jsou světle šedí se smetanovým nádechem včetně rousků; ruční letky, pruhy a ocasní pruh jsou šedohnědé, hruď a krk tmavší, zobák,obočnice a drápky světle rohové.

Červeně plaví pruhoví: mají pruhy, hruď a krk červené s cihlovým nádechem, zobák, obočnice a drápky jsou smolově černé, ocas a letky jsou popelavé.

Žlutě plaví pruhoví: mají pruhy, hruď a krk žemlově žluté, zobák, obočnice a drápky jsou světlé, ocas a letky světle popelavé.

Homozygotní bělouši: jsou bílí černopruzí, červenopruzí nebo žlutopruzí, případně až zcela bílí, kteří mohou být i s tmavým zobákem, obočnicemi a drápky. Obočnice jsou u ostatních narůžovělé, zobák světlý, narůžovělý; drápky světlé; rousky bílé; černohrotí mají černošedé konce ručních letek a ocas, zobák, obočnice a drápky jsou černé; rousky mohou být barevně prokvetlé.

Heterozygotní bělouši: mají středy per probělené účinkem faktoru grizzle, vyskytují se ve všech plavých rázech, mramorování je pokud možno pravidelné, nejméně zřetelné na ustálených i neustálených okrscích.

 

 

Vady

 

Výlukové vady: chybějící pernaté ozdoby, jiná barva očí než určuje vzorník.

Velké vady: příliš dlouhá, vodorovně nesená nebo hrubá postava, hranatá hlava, hrubé vady barvy a kresby, málo vyvinutá chocholka a rousky, silně bíle prokvetlé peří u mramorovaných, bílé drápky u modrých, nedostatečné a řídké opeření zejména v letkách a ocasu.

Malé vady: drobné vady postavy, hlavy, barvy a kresby. Malé vady zbarvení zobáku, ozobí, obočnic a drápků. Velká supí pera, nízce nebo vysoce umístěná chocholka, chocholka s postranními růžicemi, menší vady v kvalitě opeření.

Posuzování: postava, pernaté ozdoby, hlava, oči, zobák, zobák, obočnice, barva a kresba, kvalita opeření a křídel.

Kroužek: č. 8.

Ústřední odborná komise chovatelů okrasných a užitkových holubů

Český svaz chovatelů

2011

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA