Jdi na obsah Jdi na menu
 


Regionální rejdiči o kterých se mnoho neví.

23. 3. 2012

Vážení přátelé, bádání v historii pražského krátkozobého rejdiče, ale i pražského středozobého rejdiče mne zanesla do takřka neznámé historie našeho holubářství o které se vůbec nemluví a o níž má kusé vzpomínky jen několik starších chovatelů, kteří již dnes z věkového důvodu ani holuby nechovají. Musím říci, že útržky z holubářské minulosti mne natolik oslovily, že jsem se rozhodl věnovat se získávání starých holubářských materiálů, nebo jen vzpomínek, které by nám přiblížily dobu, kterou si sami nemůžeme pamatovat. Je tady ale příležitost, kterou můžeme my členové našeho klubu pevně uchopit do svých rukou. Při hledání v historii PRK jsem se dostal k tomu, že na Ostravsku ještě v osmdesátých letech existoval holub, kterého nazývali ostravským rackem . Říkali mu také nivka. Údajně ve starých ročnících chovatele by se měla najít i jeho fotografie. Na tohoto holuba jsem narazil vlastně náhodou při diskusi o typologii PRK se zkušeným a uznávaným posuzovatelem rejdičů přítelem Mikou. Pojem nivka jsem už sice párkrát slyšel, ale znáte to. Z jedné strany do ucha vejde, z druhé výjde. I když jsem se na téma nivka bavil s několika chovateli, kteří na ni pamatují, do této chvíle nemám v rukou fotografii, ani nic co by nám typologii Ostravského racka přiblížilo.

Malinko jasnější obrysy mám u holuba, kterému říkali ostravský rejdič. Informace, která mi byla známá, konzultoval jsem ji s posuzovatelem přítelem Fukalou, ale žádný materiál, který by se dalo uchopit do ruky. V tomto okamžiku jsem se od našeho člena přítele Vypiora dozvěděl, že ve Vítkovicích existoval spolek Uhaus, který vyšlechtil v letech 1930 až 1938 rejdiče – kotrmeláka v kresbě straky. Z jiných ústních podání vím, že mu říkali Schwarzkopf, nebo Rotkopf. Z uvedeného familiérního názvu holuba vyplývá, že tento rejdič se vyskytoval v barvě černé, červené a žluté. Ani fotografie tohoto rejdiče nemáme. Přítel Vypior dohledal své materiály, které kdysi zpracovával jako mladý chovatel pod vedením chovatele pana Poláčka. Na základě informací o spolku Uhaus jsem se od přítele Vypiora dozvěděl, že základ ostravskému rejdiči v kresbě straky položili místní krátkozobí rejdiči, rakovničtí kotrmelci, orientální rolleři a komárenští kotrmelci všichni zastoupeni 25% množstvím krve. Dá se předpokládat , že jedna skupina dělala křížení vybraných dvou plemen, druhá pak křížení druhých dvou plemen. Když ale na jedné straně víme, že tento válivý rejdič se vyskytoval v kresbě straky, dá se předpokládat křížení se slezskými plemeny, kteří se dnes na polské straně vyskytují v kresbě straky. Poslední rejdiči v kresbě straky zřejmě vymizeli z ostravska někdy v sedmesátých až osmdesátých letech.     Máme jakýsi nástin výše zmiňovaných plemen. Bylo by zajímavé, kdyby z nějakého zapomenutého chovatelského šuplíku na nás vykoukla fotka holuba o kterém jsem prozatím jen slyšel.

U holuba ostravského rejdiče jsem to štestí měl. Nestor chovu pražských krátkozobých rejdičů pan Pizlo vlastní obraz ostravských rejdičů namalovaný chovatelem panem Hlisnikovským. To byla pro mne první super informace. Ještě lepší informací ale pro mne bylo, že příteli Pizlovi, který byl čestným hostem při založení našeho klubu v Klimkovicích se podařilo získat forografie pocházející od jeho tchána, který rovněž jako otec pana Pizla byl chovatelem ostravských rejdičů. Nejstarší fotka pochází od jeho dnes již nežijícího tchána z let 1930 až 1930, kdy mu bylo 16 let. Fotografie, které jsem získal se snažíme počítačově zpracovat, aby se podařilo stanovit co nejlepší typologii holuba, který byl svými majiteli chován a pravidelně v hejnech honěn. Za chybu bylo považováno, když holub ostravský rejdič měl štítky. Je to logické. Ideální letec musí mít utažené peří, které dobře kryje záda.Při porovnání starých fotografií s obrazem je patrno, že ostravský rejdič měl naprosto čisté oko, jako je tomu u polského plemene holuba Czystooki. Z fotografií je patrno, že zobák byl silný , krátký a spíše než tvaru rovnoramenného trojúhelníku jako je tomu běžné u PRK byl jeho zobák ve tvaru rovnostranného trojúhelníku. Řekl bych , že zobák byl i vodorovněji nasazen. Holub neměl výrazné hrbolky. Temeno hlavy bylo spíše s výraznou plošinkou. Obočnice zásadně musela být úzká a nesměla být červená ani načervenalá.

Ostravák se vyskytoval jako bělouš, a jako tmavohrotý bělouš. Tyto barevné rázy se v posledních letech evidentně promíchaly s populací PRK. Potvrzuje mi to pohled na holuba, kterého jsem získal od chovatele z Čech, který materiál získal od zesnulého pana Joži. Vím, že mezi jinými i k panu Jožovi se krátkozobí holubi z Ostravska dostali. Škoda, že nám dnes již nemůže potvrdit. Musím spoléhat na to, že informace, kterých se mi dostalo jen v ústním podání jsou pravdivé. Ostravský rejdič se vyskytoval i v barvě černé, modré a modré kapraď. Vyskytoval se i v kresbě tygra. A právě kresba tygra je kresbou která evidentně vznikla na ostravsku a rozšířila se tak i do jiných koutů světa. To, že plemeno nebylo doposud uznáno, za to můžeme nepochybně poděkovat poválečnému vedení našeho chovatelství, které nedokázalo najít společnou notu s ostravkými chovateli a naopak. 

       Ostravsko bylo svého času považováno za periferii.Ostravák nebyl nikdy uznán za samostatné plemeno, na druhou stranu klub chovatelů PRK až do dnešních dob neuznal černé (s tenkou gumovou obočnicí), modré kapraté a tygry. To je jeden z důkazů toho, že tito holubi jsou pozůstatkem populace ostravských rejdičů. Dalším z důkazů je i ne příliš kostkovitý tvar hlavy u skupiny běloušů a jeho příbuzných ve smyslu řazení dle starého vzorníku Havlín  a kolektiv. Je toho ještě dost o čem bychom mohli diskutovat a tak mi alespoň dovolte otázku. Měli byste zájem pustit se do regenerace, popřípadě dotáhnout vymírající regionální plemena rejdičů do takové podoby, abychom mohli zahájit uznávací řízení?

  

Gerhard Stein  

 
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA