Jdi na obsah Jdi na menu
 


K posuzování holubů

6. 8. 2013

   Vážení přátelé, s laskavým svolením přítele Miroslava Petrovského si vám dovoluji s potěšením sdělit, že se s vámi můžeme touto cestou  podělit o dojmy z ve své době nadčasového  článku, který byl napsán v roce 2007. Obzvláště dnes, v době kdy se chystáme na zavedení Evropského způsobu posuzování nabývají myšlenky publikované v níže publikovaném článku na aktuálnosti.

 

K POSUZOVÁNÍ   HOLUBŮ

 

Hodnocení kvality exteriéru holubů na výstavách prošlo dlouhým vývojem paralelně s rozvojem výstavnictví. Posuzování holubů v Evropě směřuje k jakési unifikaci, především

díky používání bodového systému, který ale není dosud zcela jednotný. U nás převládal názor, že bodový systém je jakýsi náš vynález, resp. jeho zavedení a „ objevení „se datuje  od konce šedesátých let, kdy jsme v rámci sdružení „ Intertau „ jakoby objevili něco zcela nového. V podstatě jsme ovlivnili  jeho zavedení v dalších členských zemích. Bodový systém není náš původní poválečný vynález, používal se již v některých dalších státech daleko před námi ( např. ve Švýcarsku ) a také byl zkoušen u nás již v dobách I. republiky, kdy se údajně neosvědčil.

Předtím se u  nás  používala metoda slovního popisu dlouhá léta. Měla několik výhod – uváděly se přednosti, malé a velké vady. Pokud měl holub uvedenou velkou vadu, obdržel nejvíce

 „ dobrý „. Po  skončení používání této metody  se zdálo, že bodový systém je relativně přesnější, vyjádříme-li kvalitu holuba numericky počtem bodů. Tyto předpoklady jsou však jen zdánlivé, protože „ přesnost „ číselného vyjádření kvality závisí rovněž na subjektivních faktorech hodnotitele.

Bodový systém, ať si to přejeme nebo ne, patří rovněž mezi subjektivní metody posuzování, stejně jako metoda předchozí –„ posuzování volnou úvahou „, vyjádřená jen slovně.

Objektivní metodou posuzování je  v podstatě jen exaktní měření, případně vážení holubů, vyjádřené v technických jednotkách a zootechnická fotografie. I tyto metody mají však svá úskalí, protože např. při měření holubů můžeme vycházet  jen  z jediného pevného bodu na těle holuba, kterým je hrudní kost. Ostatní rozhodující partie holuba jsou díky kloubovým spojům končetin a krční páteřové části skeletu pohyblivé a jejich vzájemná exaktní poloha a rozměry jsou obtížně měřitelné. Délkové míry  ( výška, délka, rozpětí křídel a p. )  jsou tak jen přibližné. Naší raritou je  vážení holubů posuzovateli, a to i plemen, která se nikde v Evropě a na světě neváží. Raritou byly i předchozí úvahy, zda holuba vážit nakrmeného, či ne. Jak se vážení osvědčilo např. u holuba tvaru – texana, který byl u nás vážen dlouhá léta. Výsledek ? Holubi mají sice požadovanou hmotnost, ale ztratili typické tělesné tvary požadované vzorníkem, protože posuzovatelé se většinou soustředili na hmotnost, což je snazší a z texanů se stali sice těžcí holubi, ale s dlouhými a širokými ocasy, netypickými hlavami a dlouhými trupy s nevyvinutou hrudí.

Exteriér holubů je v podstatě estetickou záležitostí, která se nedá vyjadřovat hmotností. Váží se jateční zvířata – kolik mají masa. Je to stejné, jako  kdybychom estetickou a uměleckou hodnotu např. sochy  hodnotili v kilogramech. Estetika a hmotnost spolu nesouvisí. Již Darwin se zabýval estetickými jevy v přírodě. Darwinovy názory na přítomnost  estetických hledisek u exteriéru zvířat nebyly nejprve přijímány, ale v současnosti vzbuzují hodně zájmu u biologů a estetiků.

Systém posuzování holubů např. v USA je zcela odlišný od evropských systémů a byl již u nás zkoušen na speciálce kingů. Jde o systém, který upřednostňuje právě estetická kriteria ( celkový dojem ), kterými na posuzovatele a diváky holub působí. Porovnáním systémů evropských a amerického lze konstatovat, že např. při posuzování holuba u nás jsou hodnoceny jednotlivé exteriérové znaky holuba, ale není zohledněn celkový dojem, který holub vytváří, což je dle mého názoru problematické. Otázka zní : co je důležitější, jednotlivé pozice nebo celkový

dojem ?

Metody slovního vyjádření ( „ volná úvaha „ ) a bodového hodnocení se vzájemně liší, především náplní posudku, který je u slovního vyjádření širší, resp. obsahuje mimo kritiku

( výčet vad ) též doporučení ( přání ) a uvádí přednosti holuba. Bodový systém ( český ) je zúženým hodnocením a vyjadřuje pouze kritiku holuba, v čem se liší od standardu. Podtržení předností jednotlivých exteriérových pozic bez slovního vyjádření je dle mého názoru méně vypovídající, nehledě k tomu, že podtržení některých pozic si může každý vystavovatel udělat doma sám. Tyto skutečnosti  se promítají i do  rozdílů mezi naším a německým bodovým systémem, který je používán i v některých dalších členských zemích Evropského svazu.

Dle mého názoru je německý bodový systém náročnější na znalosti posuzovatele, protože musí u každého holuba uvést jeho přednosti a doporučení. Pokud má holub velkou vadu, může mít ocenění jen dobrý a níže. Pokud je holub v Německu vynikající se známkou 97 bodů, na oceňovací lístek se již žádné vady nebo přednosti neuvádí. Je to v podstatě potvrzení vysoké kvality holuba , resp. celkového dojmu jakým působí na posuzovatele.

Náš systém ukládá posuzovateli ocenit velkou vadu počtem  od  4 a více „ trestných „ bodů.Tak může holub teoreticky dostat ještě ocenění výborný, pokud v ostatních pozicích bude trestnými body šetřeno. Náš systém holuba slovně nechválí, nýbrž jej jen  „ trestá „. Výsledná bodová hodnota u německého systému není dána matematicky, např.  součtem srážených bodů odečtených od čísla 100, ale v podstatě jen odhadem celkové kvality holuba. Je to tedy systém velmi subjektivní. Záleží na posuzovateli, jak vidí celkovou kvalitu holuba v bodech, nikoliv jako u nás, kde jsou celkové body výsledkem součtu „trestných „ bodů odečtených od čísla 100. Podle mých  poznatků bych řekl, že německé posuzování oproti našemu holuby mírně nadhodnocuje, v průměru o cca 1 - 2 body. Na zahraničních výstavách jsem již viděl holuby s 97 bohy, kteří by u nás získali  nejvíce 90- 91 bodů. Na velkých německých a rakouských výstavách se v porovnání s minulostí prakticky vytrácí ocenění dobrý ( gut ), kterých dříve bývalo daleko více. Je za tím částečně  i snaha posuzovatelů „ dobrým „ oceněním získat  oblibu mezi vystavovateli. V Německu a i u nás je zřejmá tendence zvyšování počtu bodů pro kvalitní  holuby. U nás při zavádění bodového systému v šedesátých letech bylo ocenění holuba 91 – 92 body chápáno jako špičkové. Dnes jsme s body již někde zcela jinde.

Systémové nedostatky v posuzování spatřuji v těch případech, kdy se posuzovatel zaměří jen na některou nebo některé exteriérové pozice a zcela nerespektuje celkový dojem, který holub vytváří, pro který sice máme na našem oceňovacím lístku řádek č. 20, ale prakticky jej vůbec nepoužíváme. Nedobrá byla tvrzení, že toto či tamto plemeno „ stojí a padá s hlavou , holub je vysoký jako slepičák, ( přičemž slepičákem není ), má bezkonkurenční barvu a lesk  „atd.

Tito holubi bývali  často vítězové speciálních výstav a již se nehledělo na to, zda jsou  komplexními představiteli plemen. Měl jsem příležitost při večerní debatě u špičkového německého odborníka prof. Schilleho o těchto problémech diskutovat. Byl podobného názoru, že zejména holubi tvaru a voláči musí mít celkové harmonické uspořádání.

Exteriér holuba by měl být výrazem souladnosti, harmonie tělesné stavby. Ocenil jsem v loňském roce vystoupení vzdělavatele jednoho zahraničního klubu, který  při své přednášce před velkým publikem na tyto skutečnosti upozornil a  ukázal na konkrétních holubech, kteří celkově vyhovují nejen vzorníkovým, ale i estetickým hlediskům.

Souladnost exteriéru holuba je podmíněna tvarem, poměrnou velikostí a vzájemnou polohou  jednotlivých tělesných partií. Tvar je dán obrysem ( konturami ) a množstvím hmoty holuba, kterou vyplňuje vzorníkem předepsaný prostor. Hmota holuba ale nemůže být jediným hlediskem kvality, jde o to, kde má být soustředěna a zda celkový tvar holuba splňuje základní

plemenné požadavky. Např. king bude splňovat požadavky hmotnosti, ale může mít při tom nevyhovující tvar hrudi, dlouhou postavu, vadné držení těla a tak působí neesteticky.

Je zajímavé, že někdy i laik nechovatel pozná na výstavě z několika holubů bez jejich bodování, měření nebo vážení, který je nejlepší. Rozhodující byl celkový estetický dojem, kterým na něj holub působil.

Srovnáváme-li tvary a rozměry částí exteriéru holuba, jejich poměrnou velikost, zjišťujeme, jak jsou přiměřeně velké – proporcionální. Hrubší a těžší hlava bude v korelaci s krátkým a silným krkem, u štíhlého a dlouhého krku budou požadavky na tvar hlavy zcela jiné. U voláčů

by měla být velikost a tvar volete ( až na malé výjimky u několika plemen ) úměrná celkové tělesné stavbě holuba atd..

Podmínkou souladnosti tvarů a tělesné stavby je také správná poloha  jednotlivých částí těla.

Držení , tvar těla a typičnost těchto znaků  pro dané plemeno můžeme posuzovat  také s pomocí  myšlených geometrických veličin – souměrnost podle svislé nebo podélné osy , vztahu délky k šířce těla,  vztahu  délky  krku a noh, rozměry a držení ocasu, symetrie a pravidelnost pernatých ozdob apod.

Holub, jehož tělesné partie jsou správně formované, přiměřeně velké, správně uspořádané vzhledem k ostatním a tvoří spolu jeden souladný celek, působí na posuzovatele, chovatele i nechovatele  estetickým dojmem. Naopak holubi nevyhovující těmto požadavkům jsou nevzhlední, nesouladní ( disharmoničtí ). Umělci hodnotí díla podle měřítek estetických a posuzovatel holubů by měl také přihlížet k celkovému dojmu jaký holub vytváří.

Pro posouzení celkového dojmu neplatí  ale obecné zákonitosti, které by měly platnost pro všechna plemena holubů, ale je to specifika každého jednoho plemena holubů, která se nedá ztotožňovat  s plemenem jiným. V tom je zvláštnost hodnocení holubů, jejichž plemena při obrovské tvarové, barevné a kresebné variabilitě nejsou srovnatelná se žádnými jinými domácími zvířaty, a proto i jejich posuzování je a bude i nadále velmi náročné na znalosti posuzovatelů, jejich schopnosti rychlé orientace a vystihnutí toho, co je  pro dané plemeno podstatné.

Posuzování holubů bylo vždy, je a bude závislé ve velké míře na subjektivních faktorech posuzovatele, obdobně jako je tomu u rozhodčích v některých „ uměleckých „ sportovních odvětvích.

Přimlouval bych se, abychom  se neomezovali  při posuzování  holubů paušálně jen některé exteriérové pozice. Některé formulace vad ( např. neucelená barva, slabší lesk, delší zadní partie a  pod. ) mohou být bezproblémově použity u řady plemen, přitom ale celkovou plemennou kvalitu holuba nepostihují. Holub by měl být krásný, proto je chováme a proto jsou  celosvětově oblíbeni.  Holub by měl působit na pozorovatele a také posuzovatele  hlavně estetickým dojmem ( krásou ).

 

Miroslav Petrovský, 26.6.2007

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA